Hudba (2023)
Volně inspirováno mýtem o Oidipovi. Jon je po narození v řeckých horách za bouřlivé noci opuštěn a adoptován, aniž by poznal svého otce nebo matku. Jako mladý muž se setkává s Iro, dozorkyní ve věznici, kam se dostane po tragické nehodě. Iro vyhledává jeho přítomnost, stará se o něj a nahrává pro něj hudbu. Jonovi začíná selhávat zrak... Od té doby za každou ztrátu, která ho potká, něco získává. A tak i navzdory tomu, že oslepne, žije svůj život plnohodnotněji než kdykoli předtím.
Jádrem tohoto mistrovského eliptického vyprávění je mýtus o Oidipovi, v němž každý, byť sebemenší detail může, ale nemusí něco symbolizovat. Tento film nás přenáší z řeckých hor a pláží k berlínským jezerům a dostáváme se v něm z 80. let až do současnosti. V tomto období lze s jistotou identifikovat jediný časový úsek: rok 2006 (s mistrovstvím světa ve fotbale a dvěma minutami, které rozhodly o vítězství Itálie). Jedné noci je před bouřkou zachráněn novorozený chlapeček, kterého se ujmou záchranář Elias a jeho žena a dají mu jméno Jon. Jako mladý muž je Jon napaden a neúmyslně způsobí útočníkovu smrt. Obětí není nikdo jiný než... Ve vězení se Jon sblíží s dozorkyní Iro a naváže s ní milostný vztah. Z přehrávače zní barokní hudba: na playlistu jsou skladby Monteverdiho, Bacha, Pergolesiho. Estetika této hudby se stává nosným principem celého filmu a odráží jednotlivé události na první pohled jasně a konkrétně, v konečném důsledku však tajemně a abstraktně, charakteristicky strohým způsobem. V barokně-postmoderní kinematografii Angely Schanelec se uplatňují poznatky z afektové teorie a z teorie hudebních figur. Návyková intelektuálně-smyslová výzva, která nám umožňuje vidět, i když jsme slepí.
Film Europe